České středohoří jsem občas navštěvovala už jako malé dítě, když jsem s rodiči jezdila za svoji babičkou. Vybavuji si cestu z nádraží, vesnickou náves i dvorek plný domácích zvířat. Krása zdejší krajiny mi ale tehdy neříkala vůbec nic.

Teprve mnohem, mnohem později, když jsem při jízdě krajinou zahlédla na obzoru typické kuželovité kopce Českého středohoří, zatoužila jsem se tam vrátit. A tak jsem jednoho dubnového rána roku 2009 stála nedaleko Hazmburku a čekala na východ slunce. První výjezd se fotograficky nijak zvlášť nevydařil, malebné kopce v kontrastu s okolní zemědělsky obhospodařovanou krajinou mi přesto učarovaly. Od té doby se tam vracím. Svoji vysněnou fotografii jsem tu zatím neudělala. Doufám, že se to jednou podaří. 


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Nastavení fotogalerie