Krkonoše navštěvuji často. Hlavně jejich západní část, na kterou dohlédnu z chalupy v Jizerských horách. Jsou krásné ve všech ročních obdobích a pro mně mají spoustu podob.   

Cestu potmě údolím Mumlavy. Po pravé straně hučí řeka, která udává směr cesty. Za rozbřesku jsme u Krakonošovy snídaně, při východu slunce už stojíme na hřebenech. Nebo čekání na záběr, kdy poryvy větru už dávno profoukly tenké bundy a já čekám, až jeden z nich odfoukne mlhu a odhalí boudu Wawel. Také pohled do moře inverze, kdy si připadám, jako bych byla na vrcholku světa. Anebo Krkonoše zalité podzimním sluncem. Všechny tyhle podoby mám moc ráda, proto se sem stále vracím.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Nastavení fotogalerie