Jizerské hory, dnes tak často nazývané Jizerky, pravidelně navštěvuji od r. 1973. Za ty roky se staly mým druhým domovem. Pamatuji je jako hory, porostlé hustými lesy i jako hory s holými vrcholky a výhledy do všech světových stran. Stromy tu uschly a popadaly nebo byly pokáceny po kůrovcové kalamitě v 80. letech minulého století. Daleké výhledy dnes mizí. Les se (bohudíky) vrací na svá původní stanoviště. 
  

  Potkáte tu množství potoků, potůčků i vodopádů s nádherně čistou, jiskřivou vodou, spoustu rašelinišť i vodních tůněk, stejně jako množství starobylých, většinou kamenných rozhleden, umožňujících výhledy na Krkonoše, Lužické hory, do Polska, Německa i do českého vnitrozemí. A taky je tu Jizerka, kdysi zapomenutá osada v samotném srdci Jizerských hor. Dlouho se tu v zimě ani neprotahovaly cesty. Taxík, který tady začátkem zimy uvízl ve sněhu, musel zůstat do jara. Tahle doba je dávno pryč, ale svoje neopakovatelné kouzlo si Jizerka zachovala dodnes.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Nastavení fotogalerie